Ponořování miminek pod vodu se stalo trendem v USA. Rodiče na speciálních kurzech v bazénech ponořují své děti a ty následně na základě vytrénovaného reflexu vyplouvají zpět na hladinu.
Tyto „zázračné“ děti figurují v mnoha videích, které lidé sdílejí na sociálních sítích. Nedávno podobné video sdílel na svém Facebooku také magazín Daily Mail.
Důvodem takového tréninku má být prevence proti utopení, které je jednou z nejčastějších příčin úmrtí dětí ve Spojených státech amerických. Není tomu jinak ani u nás. Podle Úřadu veřejného zdravotnictví ČR tvoří utopení spolu s pády, otravami a požáry hlavní příčiny úmrtí dětí a mladistvých na Slovensku.
Tvrdý trénink a stres – nic pro malé dítě
Tento systém učení a potápění dětí se odborně nazývá „HELP system“ a pochází právě z USA. Vládou byl dokonce doporučován jako program prevence před utopením.
„Já osobně s tímto systémem nesouhlasím. Nejde o žádný reflex, ale o dril kojence. Kojenci záměrně trenéři „přitápějí“, aby navodili pocit strachu a při vynoření se převrátí na záda. Je to pud záchrany života. Jedná se o učení dětí jen do jednoho roku. Toto dítě prožívá stresovou situaci a strach. Jsem přesvědčena, že dítě do jednoho roku má být v náručí rodiče nebo na dosah ruky. Žádná zábrana, žádné plavecké či potápěčské schopnosti zde nenahradí efektivní dozor dospělého člověka,“ upozorňuje na zvláštní trend Monika Zemanová, místopředsedkyně asociace Vodní děti Slovensko a majitelka AQUA BABY KLUB Mobik.
Podle jejích slov jsou během tréninku děti vystaveny stresu, který pro jejich vývoj nemusí být vhodný a žádný klub na Slovensku takový systém potápění nepraktikuje.
Potápění a ponořování pod vodu je často součástí plaveckých kurzů, jedná se však o jiný princip. Obecně je zažitý systém, ve kterém se dítě do prvního roku života nepotápí.
„Lekce se vedou formou hry a cvičení bez cíle dítě potopit. Přirozenou formou cvičení vedeme děťátko, aby se rozhodlo samo a nebylo pod hladinu vedeno rozhodnutím dospělého. V našem klubu preferujeme tuto přirozenou formu vedení,“ vysvětluje Monika Zemanová.
V některých klubech se využívá signálové ponořování. Cílem každého kurzu je naučit dítě vynořit se po potopení na hladinu. „U starších dětí kolem dvou let učíme se pod hladinou otočit a chytit se kraje bazénu, nebo se vrátit na schůdek odkud se ponořilo,“ dodává.
Podobné kurzy jsou socializační činností a způsobem, jak trávit volný čas v blízkosti rodiče, neučí děti plavat, ale pohybovat se a těšit se z aktivity. Plavecké kurzy jsou už něco jiného, vhodné jsou pro děti od čtyř let a jejich přirozenou součástí je i svévolné ponořování pod vodu.
Miminko jako „ryba ve vodě“
Jeden z důvodů, proč se rodiče rozhodnou děti ponořovat do vody, je prodloužit jejich schopnost pobytu v ní, protože jde o podobné prostředí jako v době těhotenství.
Schopnost ponořit se a vydržet pod vodou je tedy přirozeně zakotvena v reflexech dítěte. V případě, že se rozhodnou ponořování vyzkoušet, určitě by měli sáhnout jen po signálním potápění s dozorem instruktora.
„Děti se mohou naučit ponořit se pod vodu na krátkou dobu, protože zde funguje reakce známá jako potápěčský reflex. Tento reflex známý také jako bradykardická odpověď, se projevuje tím, že děti zadrží dech a otevřou oči, když je ponoříme. Tato reakce se věkem samozřejmě oslabuje. Některé zdroje uvádějí, že tento reflex mizí kolem dvou měsíců po narození, ostatní kolem šesti měsíců. Po této době přichází děťátko do vody jako suchozemský tvor. To znamená, že je nutné, aby se naučilo zadržet dech, chce-li ho rodič ponořit,“ vysvětluje majitelka plaveckého klubu pro děti.
Pokud je tato činnost pravidelná, ideálně dvakrát v týdnu, při signálovém potápění děti získají schopnost vydržet pod vodou určitý čas a vyplout na hladinu, čímž si v některých situacích může zachránit život.
Pokud jste ve stresu i vy, bude i dítě
Do ponořování dítěte se nikdy nepouštějte, pokud si tím nejste jisti. A určitě ho neabsolvujte bez dozoru zkušeného instruktora.
„Pokud se pro ponořování děťátka rozhodnete, neměli byste cítit tlak na svou osobu. Je to intimní chvíle, která by měla být vykonávána tehdy, když jsou oba rodiče na to připraveni. Samotné učení signálového ponořování je rozděleno většinou do osmi lekcí, kdy na poslední lekci miminko na chvilku zanoříte. Učení začíná přetíráním tvářičky mokrou rukou vždy s důrazným heslem, například „Anička aaaaaaa šup“. Na další lekci pokračujete se skleničkou, ve které je trochu vody a také s důrazným signálem před přelitím obličeje. V dalších lekcích se voda přidává, ale vždy kontakt s vodou doprovází verbální signál,“ objasňuje běžnou praxi signálového potápění na Slovensku Monika Zemanová.
Podle ní důležitou roli během kurzů hraje i osobnost instruktora. Jedná se o osobu, ke které si musí rodiče vypěstovat maximální důvěru.