Mé dítě je špatné, nezvládnutelné, šikanuje spolužáky, je zkrátka tyran. Napadla vás někdy tato formulka? Novodobé děti jsou jí poměrně často označovány ze strany starší generace, podle které jsou nevychované, k okolí si příliš dovolují a jejich drzost překračuje všechny meze.
Přestože by se mohlo zdát, že tyto přívlastky popisují problém přesně, pojmenování je pouze velmi povrchní a zobrazuje spíše důsledek.
V krajní chvíli se možná někteří rodiče zeptají, jestli není jejich dítě „špatné“ tak nějak od přírody az ničeho nic. Většinou je za takové považují tehdy, když neposlouchají na slovo a jsou vzdáleny jejich představě o dobrém, tedy ideálním dítěti. Velmi zjednodušeně bychom mohli odpovědět, že nic není jen tak.
Jsem rodič a nedělám chybu
„Děti se nenarodí s tím, že jsou špatné a potřebují ubližovat,“ přibližuje problematiku psycholožka Ľubica Tománková. Navádí tak rodiče k vysvětlení, že se jejich potomci učí všechno ze svého okolí.
„Může být, že dítě má trochu prudší a výbušnější povahu. Jsou děti, které navenek téměř neukazují emoce a také takové, které je ukazují velmi jasně. Ale to, jakým způsobem, závisí zpravidla na tom, co se naučili. Zda vidí to, že když se rodič zlobí, tak doma buší dveřmi nebo zvýší hlas. Když se používá síla a něčím se bouchá, tak i děti bouchnou, když se odejde, tak i větší děti odcházejí nebo posílají pryč,“ vysvětluje.
Někdy jde dokonce o detaily, které si rodiče ani nemusejí uvědomit, ale jejich dítě je vyhodnotí jako důležitý podnět, který má vliv na jejich chování a prožívání.
Pokud máte pocit, že všechno děláte správně a v sobě jako ve vychovávajícím rodiči nedokážete najít chybu, hledejte trochu lépe.
„Rodiče by se měli snažit porozumět, čím je jejich dítě specifické – jedinečné, čím se jim podobá, co ho odlišuje, čeho z péče potřebuje víc, čeho méně. Potřebují ho nejprve pochopit a být vnímaví vůči jeho potřebám,“ radí Tománková.
Jelikož neexistuje domácnost, která by měla vždy dokonalé podmínky, děti se potřebují učit zpracovávat problémy, které nastanou. Podle psycholožky je třeba to dělat citlivě, co si dítě přenese později i do školky či školy.
Důležité je si uvědomit, že právě máma a táta mají v rukou moc usměrnit chování svého potomka.
Nevysvětlujte, ptejte se
Na školách se děti zvyknou setkávat se šikanou a rodiče si někdy jen těžko umí představit, že jejich potomek je právě tím, kdo šikanuje.
„Jsou rodiče, kteří si řeknou, že škola přehání a vytvářejí si obrázek svého dítěte podle toho, jak ho znají oni. Možná s ním doma nemají výrazný problém, ale dítě je ve škole pod větším tlakem a ve velkém napětí, což ventiluje na jiné. Čili oni opravdu nemusí vidět na něm nic špatného, a nevěří, že by ubližovalo jiným,“ říká psycholožka.
Dodává, že dítě svým šikanujícím chováním nechce dělat druhému špatně, aby trpěl, ale aby jemu samotnému bylo lepší.
„Potřebuje ukázat, že on je důležitější, šikovnější, aby mu věnovali pozornost, aby ho obdivovali. Ale úmysl je z tohoto pohledu pozitivní – něco získat pro sebe. Zrovna ten způsob, jakým to udělá, je nešťastný. Tyto děti obvykle chápou v hlavě, co by měly a neměly dělat, ale nechápou naprosto přesně mechanismus, proč to někdy nemají pod kontrolou a nezvládnou to.“
Řešením je podle Ľubica Tománkové snaha dítě pochopit a hodně se ho ptát – co se stalo, čeho se bálo, proč se zlobilo. Cestou není vysvětlovat a poučovat, jak by věci měly být, ale dozvědět se, co přesně dítě prožívá, abychom ho mohli naučit, co s tím.
Příliš benevolentní výchova může vést k extrémům
Moderním, ale poměrně zatracovaným způsobem, jak vést své děti, je příliš benevolentní a volná výchova. V konečném důsledku však není velký rozdíl mezi tím, zda rodič ukazuje něco nevhodného, nebo neukazuje vůbec nic.
„Je třeba ukazovat porozumění a vědomé rozhodování o tom, co dělat v případě nějakého problému. A to se neděje ani v jednom případě,“ upozorňuje Tománková a dodává, že když je dítě „špatné“, tak je to signál, že něco s ním není v pořádku.
Když rodiče tyto signály ignorují, může nastat další extrém, že začne dítě tyranizovat je. „Buď byli příliš benevolentní, nevšímali si, nedávali hranice, nechávali to naprosto volné, bez názoru, postoje a hodnot, nebo byli příliš přísní až tvrdí, a pak se to otočilo proti nim,“ sumarizuje psycholožka.
Černá ovce je nejzdravější člen rodiny
Díky své praxi dospěla odbornice k myšlence, že problém nikdy není jen v jednotlivci, takzvané černé ovci rodiny, ale v celém systému.
Podle ní jsme jako lidské bytosti tvarováni a ovlivňováni tím, v jakém prostředí většinu času žijeme.
„Stačí, že jedna malá část se v rodině změní, a má to dopad na všechny. Ten, který je označen jako problémový, je obvykle ten vnímavý, který svým způsobem ukazuje, že něco je třeba měnit a něco není dobře. Mnohdy rodičům řeknu, že to je ten nejzdravější, protože když zachytí, že něco je špatně, tak jim dává signál – brání se,“ uvádí psycholožka na závěr.